• andrea

Vzpomínky na Mexiko, díl 2.

Náš první výlet jsme uskutečnili hned dva dny po příletu. Směřovali jsme do vesnice Cobá, u které leží starobylé mayské město. Pro mě byla už jen samotná cesta tam zajímavá, ostatně jako všechny cesty, které jsme uskutečnili. Mohla jsem totiž poznávat Mexiko z auta, čehož jsem maximálně využívala a sledovala vše s očima otevřenýma dokořán. Navíc jsme s kamarádem často jezdili na korbě auta a tak jsem nevnímala jen obraz z okýnka, ale také zvuky. Tím pádem jsem mohla lépe pozorovat okolní život kdykoli jsme pojížděli nějakým městem nebo vesnicí. Jedinou výhodu jízdy uvnitř auta oproti na korbě vidím v klimatizaci, ale ve chvíli, kdy jsme jeli na dálnici, měla korba taky takovou svou vlastní příjemnou "klimatizaci". :)


Ruiny mayského města leží uprostřed džungle mezi dvěma lagunami. Byla to pro mě první návštěva džungle, z čehož jsem měla obrovskou radost! Jedná se ale o turistické místo, kde je hodně lidí a není to takový ten pravý divoký tropický prales (ten jsme navštívili později). Místo je to ale nádherné! Procházíte se obrovitánskou džunglí a postupně narážíte na jednu mayskou stavbu (nebo její zbytky) za druhou. Rostou v ní překrásně navzájem propletené stromy, všemožné rostliny, žijí v ní různá zvířátka a nádherně zpívají ptáci. Mnoho ptáků! Doslova vrcholem celé džungle je pyramida patřící k nejvyšším pyramidám na poloostrově Yucatán (má asi 42 metrů). Úžasné je, že na pyramidu se dá vylézt. A nahoře? Dokonalý výhled! Všude kolem jen a jen džungle. Jako zelené hlasitě zpívající moře, které nikde nekončí. Na tomto místě jsem pocítila opravdu hodně silnou energii!






Díky vedru byla další zastávka tohoto výletního dne v nádherné zatopené jeskyni (cenote). Jednalo se o místo, kde uprostřed prašného parkoviště v džungli byla díra do země a v ní přenádherná jeskyně se sladkovodním jezírkem. Stačilo sejít po točitých schodech o pár metrů dolu a teplota i atmosféra byly najednou úplně jinde. Jeskyně neukrývala své kouzlo jen v jezírku, ale také v krápnících, v zamotaných kořenech stromů, které do ní zarůstaly z povrchu a ve zpěvu ptáků, kteří tam létali. Jelikož jsem člověk, který nemá moc rád studenou vodu (pokusím se na tom zapracovat), trvalo mi celkem dlouho než jsem do jezírka vlezla. Ale stálo to za to! Cenotes musí podle mě být maximálně lákavé pro potápěče. Pod hladinou se totiž skrývalo další kouzlo a to v podobě různých (pro mě dost strašidelných) průplavů.


To jsou ty kořeny!!! Bohužel se jedná o jedinou relativně použitelnou fotku z této jeskyně. Jak už jsem psala v prvním díle - nepočítala jsem s tím, že o rok a půl později budu o cestě do Mexika sepisovat nějaké články a navíc jsem vše fotila na mobil. Pro příští cestu do Mexika už budu vědět! :)



Jelikož o pár dní později odletěla naše hostitelka na týden do Kanady, od výletů jsme si dali na chvilku pauzu. Rozhodně jsme se ale nenudili! Vystačili jsme si s městečkem Tulum a určitý čas nám zabralo hlídání apartmánů a starání se o ně - převzali jsme na týden zodpovědnost. Dostali jsme doporučení, že si nemáme půjčovat auto. Možná se jednalo spíše o zákaz - byl by asi docela průšvih, kdybychom náhodou ťukli. Policie tam neumí moc anglicky a prý by nám to dali dost sežrat. Raději jsme se tedy od auta drželi dál a když se nám zastýskalo po pláži, vzali jsme si taxíka. Ten se v Mexiku na ulici prý chytat nemá (mohlo by se jednat o falešné taxi a následný únos) - strašil tím průvodce, kterého jsem četla, internet a všeobecně se to tak v médiích (které mají často tendenci přehánět) proslýchává. Samozřejmě, stát se může všechno. Ale kdyby se člověk měl všeho bát, nemohl by nikam a nic by nezažil. Kdybych třeba poslouchala prvotní strachy mé rodiny, neletěla bych do Mexika vůbec. Tím jsem ale odbočila..


V týdnu bez auta jsme aspoň nelenili a kdykoli jsme někam potřebovali, sáhli jsme po kolech. Třeba na nákup. Ten byl pro mě další takovou zajímavou kapitolou. Ve městě byla totiž hodně vidět chudoba některých místních obyvatel. Kdykoli jsme do supermarketu mířili, projížděli jsme kolem obydlené džungle. Takové lesní město, kde bydleli ti nejchudší obyvatelé a měli obydlí postavené mezi stromy třeba z kartonů od krabic, různých plachet, látek, dřeva nebo plechu. Měli tam světla, rádia a když jsme zpátky projížděli za tmy, byl vidět oheň, na kterém vařili. Píšu "město" kvůli rozloze této obydlené džungle a taky proto, že u jednotlivých "baráčků" jsem zahlédla popisná čísla. No a stačilo přejet rušnou silnici a uprostřed další džungle byl snad největší supermarket, jaký jsem kdy viděla. Byl plný všeho, na co si člověk může jen vzpomenout. Pro mě byl tento obrovský kontrast docela velkým šokem a silným zážitkem.


Na kolech jsme se také vyrazili podívat na místní Tulumské ruiny původního mayského města, které jsme měli asi 4 km od baráku. Dočetla jsem se, že toto místo sloužilo jako hlavní přístav pro město Cobá (Tulum se nachází u moře a Cobá ve vnitrozemí). Jednalo se o opevněné město se spoustou staveb. Nejkrásnější z nich byl pro mě hrad tyčící se přímo u pobřeží na kraji vysokého útesu. Pohled na toto stavení a na azurové moře za ním pro mě znamenal jen znásobení už tak dokonalé karibské atmosféry.

Tento den bylo neuvěřitelně přehnané vedro. Kvůli němu a taky kvůli obrovskému počtu turistů jsme se na místě nezdrželi moc dlouho. I tak pro mě zůstane jako jedno z nejhezčích, které jsem zatím kdy viděla.









10 zobrazení