• andrea

Snídaně na střeše ve Vatikánu

Bod "navštívit Řím" byl vždy součástí mých wishlistů. Letos se mi tento sen konečně splnil, i když jen na 4 dny. Není to pro tak krásné a velké město (a tím nemyslím jen rozlohou) moc dlouhá doba. Dokázala bych si představit strávit tam minimálně měsíc, nebo tam na nějakou dobu klidně i žít a doufám, že se mi to někdy poštěstí! I tak jsem si ale ty 4 dny naplno užila a aspoň jsem se snažila využít je co nejvíc k tomu, abych město co nejlíp poznala. O jednotlivých místech bych chtěla napsat jiný článek, dneska se zaměřím na ten největší zážitek, který jsem si z Říma odvezla a který patří k mým nejlepším zážitkům vůbec! Ale nejdřív od začátku...

Hned první den jsme obešli spoustu památek a významných míst, mezi které patří samozřejmě Vatikán. Ten mě naprosto uchvátil a úplně, úplně každému bych ho doporučovala navštívit! Jediné, co mi vadilo, bylo to obrovské množství lidí, kvůli kterým jsem si toto místo nevychutnala tak, jak bych chtěla. Ale všechno zlé je k něčemu dobré a já se aspoň díky tomu (a taky díky tomu, že jsme měli ubytování kousíček od Vatikánu a že jsem ranní ptáče) rozhodla vstát druhý den v 6 s plánem, že si udělám ranní procházku do Vatikánu bez lidí. Vstávalo se mi naprosto skvěle, už jen díky samotnému důvodu proč vstávám! Kdy jindy se mi poštěstí probouzet se 1,5 km od Vatikánu? Podařilo se mi vytáhnou z postele i mamku a jsem moc ráda, že jsem takový zážitek mohla sdílet právě s ní! Po snídani a čaji jsme vyrazily a vychutnávaly si ranní vzduch, slunce, ptáky a trochu jinou atmosféru města. Procházka trvala asi 30 minut a potkaly jsme při ní spoustu krásných kostelů a památek, což v Římě vlastně ani nejde nepotkat. Tentokrát ale byly dokonale osvětlené.


Třeba můj milovaný Andělský hrad.



Jakmile jsme dorazily na náměstí do Vatikánu, které bylo úžasně osvětlené ranním sluncem, úplně se nám zastavil dech! Bylo to naprosto o něčem jiném než předešlý den! K mému překvapení tam byl už takto brzy ráno (bylo něco po 7. hodině) docela ruch, ale zdaleka se neblížil tomu, který tam je přes den. Potom, co jsme se pokochaly náměstím, jsme si vystály "řadu" pro vstup do baziliky svatého Petra - čekaly jsme asi 5 minut na to, abychom prošly přes rentgeny (oproti tomu, když jsme se asi o 2 hodiny později vracely zpátky, byla už šnekovitá fronta přes celé náměstí - opravdu doporučuju přivstat si!!). Čím víc jsme se blížily k samotné stavbě, tím víc jsem si uvědomovala, jak je veliká a nádherná!




Uvnitř baziliky to bylo naprosto úchvatné! Vlastně jsme se po chvilce shodly s mamkou na tom, že máme obě dvě celou dobu husí kůži! Jediné, co člověk může, je prohlížet si vše s otevřenou pusou a prostě se kochat a obdivovat! Myslím, že takovou tři čtvrtě hodinu jsme tam strávily.


Potom, co jsme vyšly ze samotné baziliky, kochaly jsme se ještě před tím, než půjdeme domu, náměstím. Rozhodla jsem se, že zavolám tátovi a celá nadšená ho pozdravím z Vatikánu. Nakonec to bylo to nejlepší, co jsem v tu chvíli mohla udělat! Táta totiž Řím dobře zná, trávil tu nějaký čas, když byl student. A díky tomu věděl, že se dá vyjít i na střechu a kupoli baziliky. Doporučil nám to a my jsme začaly zjišťovat kudy.

Vstup jsme našly hned po pravé straně baziliky. Je tam možnost zaplatit si 10 euro za výtah nebo jít za 8 euro pěšky. My jsme šly samozřejmě pěšky a daly si tak dobrou ranní rozcvičku. Byla to docela makačka, ale odměna byla O-B-R-O-V-S-K-Á!


Nejprve jsme měly tu možnost podívat se přímo pod kupoli...


...a poté nad ní!

Už jen samotná cesta nahoru byla dost zajímavá a samo o sobě to byl zážitek. Já, jakožto klaustrofobik, jsem tam chvilkama docela trpěla a ještě do toho se nám z nekonečných točitých schodů začínala točit hlava. Čím víc jsme se blížily nahoru, tím byly uličky se schody užší a mě došlo, že silnější člověk by neměl šanci se tam dostat. Úplně ke konci jsme se vážně musely smát, protože nejen, že byly chodbičky úzké, ale také byly nakloněné, takže jsme musely chodit na šikmo. Ale ten výhled po tom, co jsme dostoupaly nahoru? DOKONALOST!



Říkala jsem si, jaké by to asi bylo vidět z tohoto místa východ slunce...


Plné nadšení jsme sestoupaly z kupole zpět na střechu baziliky. A tam zažily další nečekanou dokonalost! Zjistily jsme, že se tam nachází bistro. V tu chvíli mi to přišlo dost vtipné - nikdy by mě nenapadlo, že na střeše baziliky svatého Petra bude bistro! Zašly jsme se do něj podívat s představou, že tam budou obrovské ceny. Ale s velkým překvapením jsme zjistily, že tomu bylo naopak - ceny tam byly úplně stejné, ne-li nižší než kdekoli ve městě. Kafe za euro, pak čerstvý crossaint nebo dokonalá taštička plněná čokoládou taky za euro. Neváhaly jsme a pak si sedly s takovouto snídaní pod sochy - SOCHY, KTERÉ SHLÍŽEJÍ NA SVATOPETRSKÉ NÁMĚSTÍ! Kolikrát za život se člověku poštěstí, že může snídat na takovém místě? Pokud teda zrovna nebydlí v Římě... Já jsem si tento moment neuvěřitelně (doslova) vychutnávala!



Možná je to tím, že to všechno bylo celé takové neplánované a nečekané... Každopádně se tento zážitek řadí mezi ty nejlepší. S mamkou jsme odcházely celé vysmáté a plné energie! Obě všema deseti doporučujeme přivstat si, ať už se kdokoli chystá kamkoli!



57 zobrazení