• andrea

Jak se snažím zpříjemnit si zkouškové

...pokud to vlastně vůbec jde.



Mám ve zvyku hledat v negativním to hezké. A co si budem povídat, zkouškové období mezi ta pozitiva úplně nepatří. I tak jsem se ale naučila mít ho přeci jen aspoň trochu ráda, myslím totiž, že toto období má něco, co zbytek (školního) roku nemá. Stačilo mi jen změnit k němu postoj a (pokusit se) řídit se určitými body, na které jsem za ty roky přišla a o které se zde chci podělit.

Mám vymyšlený denní režim přímo pro zkouškové.

Zkouškové, to je období, kdy neexistuje žádný nalajnovaný školní rozvrh, kdy v podstatě nikam (kromě zkoušek) nemusím, kdy si většinu času můžu naplánovat jen podle sebe, kdy je můj pes šťastnej, protože mě má celé dny doma a kdy existuje (aspoň na začátku zkouškového) určitá naděje včas splněných zkoušek a nějakého toho vytouženého (a v mém případě nedosažitelného) volna, než začne další semestr...

No, a jelikož se jedná o 5 týdnů dlouhé „prázdno v diáři“, kdy v podstatě jediný důležitý úkol na všechny dny je „učit se“, zavedla (nebo spíše vymyslela) jsem si na něj takový samostatný režim. Dal by se popsat takto: vstanu brzy - projdu se s pejskem - zacvičím si - dám si snídani - udělám si čaj - sednu k učení - učím se - dávám si pauzy na jídlo, na procházky, na odpočinek - učím se - učím se - učím se až do večera - večer si najdu čas na něco, co mi dodá energii (v mém případě se jedná o nějakou manuální tvořivou práci, jógu nebo pokec s kamarádkou po telefonu) nebo aspoň na nějaký seriál na odreagování - projdu se a vyčistím si hlavu - jdu brzy spát... Musím se přiznat, že takový plán se mi sice líbí, ale z většiny času se mi ho absolutně nedaří plnit. Realita je taková, že jsem po ránu líná si zacvičit, že těch pauziček na svačinky a odpočinek je až moc, že na seriál nekoukám jen chvilku, že na jógu nemám myšlenky a že nechodím spát brzy, protože nestíhám a učím se do noci... Plán to ale je, a tak ho můžu postupně pilovat. Doufám, že se mi ho podaří vypilovat dřív, než dostuduju. :)


Snažím se zachovávat klidnou hlavu.

Stres z blížící se zkoušky, z nestíhání a vlastně i samotného učení dělá svoje. Občas se přistihnu, že jsem naprosto nervózní, že je mi špatně od žaludku, nechci jíst, mám ty nejčernější myšlenky a tvoří se mi v hlavě ty nejčernější scénáře. Naštěstí už jsem se ale z většiny naučila tyto myšlenky vytěsňovat a brát to vše víc v klidu a pohodě. Vždyť o co jde? O plnění „nějaké“ zkoušky na vejšce. Nejde přeci o život, nejde vlastně o nic extra vážného. A co se vlastně stane v nejhorším případě? V nejhorším případě zkoušku nezvládnu a půjdu na ní znovu. To by sice bylo nemilý, ale stane se. Ještě v horším případě na mě bude zkoušející učitel naštvaný, že nevím určitou nejzákladnější informaci a ztrapním se. Toho se bojím asi nejvíc a proto se vždy přesvědčuju o tom, že bych určitě nebyla první a že přeci od toho je zkouška a od toho jsou na ní 3 pokusy - musí se přeci počítat s tím, že jakožto student nevím vše... Občas mi taky moc pomůže svěřit se o svém strachu někomu blízkému. Ten mě pak přesvědčí o tom, že to určitě zvládnu, že o nic nejde a že to brzy budu mít aspoň za sebou. A taky že pak jo. :) Ve stresu se nedá přemýšlet a na takovou psychickou zátěž jako je zkouška na vejšce je potřeba mít čistou a klidnou hlavu.

Dostatečně spím a taky jím.

Při nedostatku spánku nebo kvalitního jídla na sobě okamžitě pociťuju, že mi při učení mozek nepracuje tak, jak má. Ale to asi není nic překvapujícího.

Motivuju se přemýšlením nad tím, jaké to bude, až budu mít zkoušku splněnou.

Při takovým uvažování si vždy uvědomím, že čím víc se budu učit TEĎ, tím dřív to vše budu mít za sebou a budu si moct dopřát zasloužený odpočinek a užít si volný čas, který na mě čeká.


Večer před zkouškou věnuju odpočinku.

Pokud se mi zrovna nestane, že mám poslední den na učení a nezjistím, že vlastně umím jen půlku, snažím se nechat si večer před zkouškou volný. Myslím, že je to důležité. V tu dobu na mě totiž stres působí úplně nejvíc, najednou je to vše tak jako moc blízko, už za pár hodin... Proto jsem zjistila, že je v tento čas lepší úplně odložit učení a myšlenky na něj a věnovat se něčemu, u čeho se odreaguju. Třeba povídání si s kamarády, hraní společenské hry, procházce nebo usínání u filmu. Určitě se pak druhý den probudím odpočatější a plnější energie. A určitě to má mnohem lepší účinek na mysl a znalosti než šprtání se do noci a následný nedostatek spánku před zkouškou.

V den zkoušky si udělám příjemné ráno, pozitivně se naladím a nastavím si mysl tak, že existuje jen jediná možnost - úspěch.

Vstanu včas, abych mohla mít pohodové a klidné ráno bez pospíchání. Pustím si hudbu, dám si dobrou snídani, hezky se obléknu, abych se cítila dobře, pořádně vyvenčím pejska a hlavně - pozitivně se naladím. Nevím, jak je to možné a jak se mi to daří, ale ráno v den zkoušky většinou mívám skvělou náladu. A moc mi to pomáhá, stres se pak mnohdy skoro nemá šanci ani projevit.


Na zkoušku si vezmu talisman.

Někomu to může připadat jako zbytečnost, ale pro mě je talisman věcí, která mě dokáže uklidnit a dodat mi pocit jistoty a odhodlanosti.


Odpoledne po zkoušce si nechávám volný, to za odměnu.

Většinou si takové odpoledne moc užívám. Protože pocit ze splněné zkoušky je nepopsatelný a ohromně motivující! A o to lepší o co déle jsem se na zkoušku učila! Odpoledne, které můžu CELÉ věnovat něčemu, co mě baví (víc než to velmi zábavné učení, samozřejmě), toho si najednou moc vážím! Protože během zkouškového období takový čas není vůbec samozřejmostí, ale naopak vzácností.

Pokud se stane, že zkoušku nezvládnu, dopřávám si volný den i tak. Protože i při neúspěchu je potřebná odměna ve formě (hlavně psychického) odpočinku, aby se tělo a mozek mohli připravit na další várku informací a následný budoucí úspěch.



K tomuto všemu musím podotknout, jak zajímavé je, že mám o zkouškovém období skvěle uklizený byt a jak moc mě najednou ten úklid baví. A taky vaření, na tom si dávám pořádně záležet... Věřím, že zdaleka nejsem jediný student, který to tak má. Prokrastinace - to je přeci jen dost silný soupeř!





21 zobrazení