• andrea

5 důvodů proč si píšu deník

Kdo zabrousil do sekce O mně, dozvěděl se, že naprosto miluju psaní a že je součástí každého mého dne. Velký díl této činnosti pro mě zaujímá psaní deníku. Ten si vedu od 12 let, i když ne úplně pravidelně.

Pod slovy "psaní deníku" si nepředstavím jen deník, kterému svěřuju své zážitky, ale i další formy jako je třeba nahodilé psaní myšlenek do poznámkového editoru svého počítače, diář, do kterého si zaznamenávám denní radosti, snář spojený s WISHlistem nebo třeba upravený měsíční plánovač, kam do políčka každého dne kreslím pár ikonek obrázků, které daný den charakterizují..


Tento článek má za úkol nastínit, proč je pro mě psaní deníku tak moc velkou vášní a terapií. Zároveň by mě potěšilo, kdybych třeba jeho prostřednictvím nějakou osobu taky nakazila.. :)



První důvod:

Usmívám se dvakrát. A to minimálně!

Často se přistihnu, že mám při psaní hezkých vzpomínek do zážitkového deníku úsměv na rtech. Mám moc ráda, když se takto můžu k zážitkům vracet. Usmívám se nejen při jejich psaní, ale hlavně pak také při čtení - ideálně pokud se jedná o starší vzpomínku a já si jí jejím přečtením pořádně osvěžím. A kolikrát se čtením ke vzpomínkám vracím, tolikrát se usmívám. Jednoduše řečeno, deník mi dělá radost.


Druhý důvod:

Deník má lepší paměť než já.

Nápady, myšlenky, pocity, citáty, zážitky, jakékoli poznámky... - to všechno si deník pamatuje, a rozhodně o dost líp než já. Často se mi třeba stává, že mě popadne vymýšlivá nálada a v mé hlavě se rodí takových nápadů, že je skoro ani nestíhám zapisovat. Když na ně pak zpětně narazím, jsem za jejich místo v deníku (nebo diáři, zápisníčku, počítači..) vděčná! Kdybych je nenapsala, jako by mě nikdy ani nenapadly.. Stejně tak to mám i se vzpomínkami. I ty nejsilnější zážitky si po určité době nepamatuju do detailu tak jako ten den, kdy se staly (doufám, že nejsem jediná!!!). Nejlepší způsob, jak si zaručit stálou čerstvost vzpomínek, je prostě je zapsat. Abych stíhala všechny důležité dny zapisovat, dospěla jsem k tomu, že zážitkový deník píšu do počítače. Když přiložím i fotky a jednou za čas vytisknu, získám tím skvělý štos vzpomínek (a moje (ne)paměť to ocení)!

Třetí důvod:

Je mým psychologem.

Kdykoli se necítím dobře, mám špatnou náladu nebo nejsem ve svém kůži, pomáhá mi psát. Vezmu notebook a bez zastavení a přemýšlení nad tím, zda text dává smysl, píšu své myšlenky - to co mě v tu chvíli napadne, trápí nebo vlastně i naopak dělá radost. Takto si zapisuju nejen své (ne)starosti, ale třeba i nápady, které prostě jen potřebuju rozvést. Po dopsání jsem se už nejednou podivila nad tím, jak se mi zlepšila nálada i sebevědomí. A taky nad tím, jak jsem se dostala k něčemu, o čem jsem neměla ani zdání, že se ukrývá v mém (pod)vědomí. Deník mě vlastně naučil, jak být sama sobě psychologem..


Čtvrtý důvod:

Plní mi přání.

Tenhle bod je, řekla bych, nejzvláštnější. Ale pravdivý. Vím, že když si člověk něco hodně a upřímně přeje, splní se mu to (pokud se tedy samozřejmě nejedná o věc, pro kterou musí něco zásadního udělat on sám). Stačí přání zformulovat do myšlenky (ať už vyřčením, napsáním nebo pouze v mysli) a věřit. Já často používám ten druhý způsob a beru to tak, že deník je takový můj prostředník, nebo spíše nástroj, k plnění přání. Už hodněkrát se mu podařilo přitáhnout ke mně něco, po čem jsem toužila. A někdy i téměř okamžitě!

Kromě formulování přání mi taky pomáhá vytyčovat si cíle - mám samozřejmě na mysli psaním (nebo i kreslením). Jakmile cíle vidím na papíře, hned mám blíž k tomu je zrealizovat - to považuju za druhý způsob, jak deník dokáže plnit má přání!


Pátý důvod:

Prostě to miluju!

Deník bezpochyby patří mezi mé koníčky a zároveň mezi nástroje, které mě uklidňují, rozvíjejí, posouvají dál a (psychicky) léčí. Nejraději mám, když si (buď s notebookem nebo sešitem) zalezu na jakékoli příjemné místo a prostě píšu. V létě je to zahrada, v zimě naopak vyhřátá postel (ideálně se svíčkou, čajem a pejskem nebo kočičkou), někdy píšu u stolu, někdy v kuchyni, při cestě, v přírodě.. Důležité je, že jsem jen já, moje myšlenky, vzpomínky, papír a tužka nebo (teď už bohužel častěji) klávesnice. Další kouzlo pro mě má prohlížení si už popsaného a plného deníku. Čím silnější, popsanější, pomalovanější a polepenější různými vstupenkami a fotkami, tím lepší! Miluju, když můžu otáčet stránkama, které jsou po napsaném textu celé zmuchlané a jen tak je prohlížet.. Nebo když můžu načít nový, zcela prázdný sešit...

Musím říct, že jediné trápení, které mi psaní deníku přináší, je: KAM TO VŠECHNO SCHOVÁM, ABY TO NIKDO NENAŠEL?!



13 zobrazení